Kotvičník zemní - popis rostliny

poznejte vše o této bylině

Kotvičník zemní patří mezi ty doslova „zázračné“ léčivé rostlinky, na které nedá tradiční lidová medicína dopustit. Jak je to možné? Kotvičník je totiž jednou z rostlin, které se mohou pyšnit více než univerzálními zdravotními účinky. Pro lidský organismus je jeho konzumace doslova blahodárná. Pokud jste o kotvičníku zatím neslyšeli, je tedy na čase si jej blíže představit. Možná i vy brzyy propadnete jeho účinkům a stanete se jeho uživateli.

Výskyt

Kotvičník zemní (Tribulus terrestris L.) je jednoletá bylina z čeledi kacibovitých. Tato nepříliš známá čeleď dvouděložných rostlin zahrnuje především tropické druhy rostlin a na našem území se její zástupci takřka nevyskytují. Výjimkou je právě kotvičník, třebaže i ten je spíše vzácností – obvykle se totiž jedná o zavlékané exempláře.

Domovinou kotvičníku zemního je s největší pravděpodobností subtropická oblasti východní Asie, konkrétně Číny a Japonska. Právě v Asii je dobře znám už po staletí. Jiné zdroje však udávají jako původní areál rozšíření oblast Středomoří. Ať tak či tak, jisté je, že postupně došlo k jeho rozšíření do celého světa a v současnosti se vyskytuje v teplejších pásmech všech kontinentů s výjimkou Ameriky.

Typickým stanovištěm, kde se s kotvičníkem můžeme setkat, jsou suché biotopy s písčitou půdou – stepi, polopouště, případně i pouště, ale také rumiště a prašné okraje cest. V České republice je možné jej ojediněle nalézt třeba na opuštěných nádražích či rumištích.

Popis rostliny

Známe asi 25 druhů kotvičníku, ovšem pouze kotvičník zemní je pěstován a sbírán pro své léčivé účinky. Především je spojován se schopností zvyšovat hladinu testosteronu.

Jak jej tedy poznáme, pokud bychom si ho třeba na dovolené chtěli nasbírat do zásoby?

Jedná se o poléhavou bylinu dorůstající většinou 10- 60 centimetrů. Dlouhá, přitiskle chlupatá lodyha je málo větvená a porostlá krátce řapíkatými listy. Jsou vstřícné a lichozpeřené – sestávají z 5-9 jařem lístků. Jednotlivé lístky mají typický eliptický a podlouhle kopinatý tvar. Na první pohled je možno je přirovnat třeba k listům mochny či jeřábu.

Žluté květy kotvičníku vyrůstají v úžlabinách listů, jsou pětičetné a stopkaté. Objevují se většinou v červnu až srpnu. Později dozrává poltivý plod, složený z bradavičnatých a tvrdých plůdků se dvěma špičatými ostny po stranách. Uvnitř se ukrývají světle hnědá semena vejčitého tvaru.

Pěstování

I přes subtropický původ není obtížné kotvičník vypěstovat i množit v našich zeměpisných podmínkách. Semena snadno přezimují v půdě a napřesrok vyklíčí. Je však možné je sbírat přímo z rostliny, nechat dozrát a na jaře provést předvýsev – semena necháme několik dní namočená, poté zasejeme na trvalé stanoviště. Poměrně brzy se objevují první výhonky a brzy vykvétají.

Na konci sezony je možné sklízet nať, která se vyznačuje zmíněnými léčivými účinky. Účinné látky nicméně nalézáme v celé rostlině, jak v nadzemních tak podzemních částech. Kotvičníky pokud možno necháváme na záhoně co nejdéle, ideálně do prvních mrazíků. Zralá semena lze sklízet průběžně, i v nich se nachází bohatý zdroj cenných látek, které lze využívat v lidovém léčitelství a byla by škoda o ně přijít.